Vzpomínka na Terezku

S velkým smutkem vám musím oznámit, že nás dnes, 18. 9. 2018, navždy opustila úžasná holka, bojovnice do posledního dechu a skvělá tanečnice Terezka Kukučková. Strašně dlouho jsem přemýšlela co, a hlavně jak, napsat o té úžasné holce, co se nikdy nevzdala, ale nedokázala jsem napsat jen krátký a smutný text. Takže tady je pár fotek a moje vzpomínka na Terezku.

Byl rok 2012, moje první setkání s HCH tváří v tvář, s pacienty a rodinami na rekondici v Ústí nad Orlicí. Byl pátek večer, všichni přítomní se představili a poprvé, stejně jako já, se představoval i pan Kukučka. Chlap jako hora, co vypadal, že může skály lámat. Vstal, řekl nám Terezčin a svůj příběh a rozbrečel se. Tehdy jsem poprvé pochopila, jak těžké je břímě HCH, a že nejhorší nejsou komplikace nebo boje s úřady, neznalými lékaři či okolím, ani projevy choroby. Je to ta bezmoc, že nemůžete nic, ale vůbec nic, udělat. Jen bojovat a krůče po krůčku se nemoci přizpůsobovat.

Terezku jsem poprvé potkala na jaře 2013 v Pardubicích. Úžasná holka, s velkým srdcem, úsměvem pro každého a milovnice tance. Většinou jezdila s tátou pravidelně na rekondice, vždy s několika přáteli a pomocníky, včetně jejího milovaného pejska. Strašně ráda tančila, i když byla později na vozíku, vždy kroužila po parketu a nadšeně se usmívala. Stejně tak si užívala třeba plavání a vlastně všechna cvičení a vycházky, co na rekondicích absolvovala. A když nemohla mluvit, povídala si s námi pomocí písmenek na papíře, dokud to šlo, prostě se nikdy nevzdala. Naposledy s námi Terezka byla letos na jaře v Pardubicích, jako vždy usměvavá a skvělá.

Pane Kukučko, Verunko a všichni Terezčini blízcí, přeji vám upřímnou soustrast. Nic Terezku nemůže nahradit, přesto však doufám, že ta bolest, která tu teď je, bude jednou jen krásnými vzpomínkami na úžasnou holku, bojovnici a tanečnici. Všichni na vás myslíme.

Milá Terezko, přeji si, ať tam, kde teď jsi, můžeš běhat, vyprávět, smát se a vesele tančit. Tady na tebe nezapomeneme. Měj se nádherně.

Martina M.