Jednání NRZP ČR a VZP ČR dne 9.8.2011

Dne 9.8.2011 se v sídle Národní rady osob se zdravotním postižením ČR znovu sešla na dohodnutém jednání mezi NRZP ČR a VZP ČR společná pracovní skupina ve složení za NRZP ČR její předseda Bc. Václav Krása a specialista na zdravotnictví a zdravotnické prostředky JUDr. Zdeněk Žižka, pracovník legislativního odboru na straně jedné a za VZP ČR MUDr. Taťána Soharová, ředitelka odboru léčiv a ZP a Ing. Martin Jelínek, Ph.D., vedoucí oddělení zdravotnických prostředků na straně druhé. Na programu tohoto jednání bylo několik okruhů problémů.

Hlavním tématem jednání byla problematika předpisu pomůcek pro inkontinenci po 1. 7. 2011, tedy za účinnosti nejnovější Metodiky k Číselníku VZP – ZP (dále jen Metodika) a vyjasnění si některých okruhů problémů, které v souvislosti se zavedením nové Metodiky vznikly.

Druhým závažným tématem, které obě strany na schůzce diskutovaly, byla úhrada potahovaných intermitentních katétrů pro jednorázovou katétrizaci ženám u nichž to jejich zdravotní stav nutně vyžaduje a jiné řešení u nich není možné, ze zdravotního pojištění. V současnosti totiž zdravotní pojišťovny tyto katétry těmto ženám nehradí ani z části, což je situace, vzhledem k jejich cenám, zcela neudržitelná. Zvláště když se jedná u této skupiny uživatelek o pomůcku pro ně životně důležitou, bez které se neobejdou.

Strany diskutovali i problém úhrady buničité vaty ze zdravotního pojištění. Zástupci NRZP ČR seznámili zástupce VZP ČR se skutečností, že současná situace u předpisu tohoto ZP není vůbec vyhovující, neboť umožňuje ze zdravotního pojištění hradit pouze balení po 100 g (i když bez omezení množství), což je v řadě případů, kdy se buničitá vata používá jako zajišťovací prostředek při toaletě a osobní hygieně pacientů, či na jejich cestách, zcela nevhodné. Jde totiž o velmi malé, k tomuto účelu nevhodné přířezy. NRZP ČR navrhla hradit ze zdravotního pojištění i balení po 500 g a 1000 g.

NRZP ČR dále otevřela otázku předpisu antidekubitních prostředků v ceně do 2000,- Kč praktickými lékaři. V současnosti praktičtí lékaři nemohou tyto prostředky vůbec předepisovat a to i přesto, že jsou nejblíže pacientům, znají jejich zdravotní stav i prostředí, ve kterém žijí a mohou tak nejúčinněji předcházet riziku vzniku dekubitů a to především u lidí v seniorském věku a dalších imobilních pacientů. Tyto prostředky vždy musí v současnosti předepsat specialista, který často nemá tak dobré informace o pacientovi jako jeho praktický lékař, je od pacienta daleko (což znamená zbytečné komplikace a náklady při cestování), často v bariérovém prostředí, mnohdy je velmi zaneprázdněný, takže pacient na předpis dlouho čeká, apod.

Obě strany se opět vrátily k úhradě mechanického invalidního vozíku uživateli, který už užívá elektrický vozík, který má také propůjčen od zdravotní pojišťovny a uhrazen ze zdravotního pojištění. V současnosti prakticky všechny zdravotní pojišťovny úhradu mechanického vozíku, jako druhého vozíku k elektrickému vozíku, odmítají a působí uživatelům, kteří tento souběh nutně potřebují, nemalé potíže.